Nechceme, aby se dotazníky staly strašákem pro učitele

Publikováno 16. 1. 2017

Text: Markéta Popelářová

Štěpán Kment je letošním maturantem na pražském Gymnáziu Na Vítězné pláni a v České středoškolské unii je již od jejího založení. Jeho cílem je přispívat ke zlepšování školství prostřednictvím posilování žákovského hlasu ve spolupráci se všemi aktéry ve vzdělávání. Ve volném čase rád cestuje po světě, běhá anebo si čte.

Štěpán Kment, předseda České středoškolské unie, o návrhu zavedení studentského hodnocení pedagogů, jenž v českých vodách vyvolal zajímavé diskuze. V čem tato myšlenka spočívá? A je možné dosáhnout objektivnosti výsledků dotazníků?

Sám jsi studentem čtvrtého ročníku střední školy, navštěvuješ Gymnázium Na Vítězné pláni. Dochází na vaší škole k evaluaci učitelů ze strany studentů?

Při formulaci požadavku jsem se inspiroval právě na naší škole, jelikož u nás žákovské hodnocení funguje. Jednou ročně, elektronicky a samozřejmě anonymně, i když je dohledatelné, ze které třídy výsledky pochází.

V případu našeho gymnázia však dotazníky nabývají hodnoty jen pro ty učitele, kteří mají zájem z výsledků čerpat a případně upravit podle nich své vyučování. Dobří učitelé berou studenta jako člověka, jako lidskou bytost, která má své názory, pocity a dojmy. A mají zájem s nimi mluvit. Na druhé straně jsou učitelé, kteří nemají zájem si hodnocení ani přečíst.

Bylo by zavedení celostátního žákovského hodnocení podle návrhu středoškolské unie v něčem odlišné?

Do našeho požadavku jsme zařadili to, aby výsledky do značné míry ovlivňovaly kariérní postup učitele. Neměly by být dominantním prvkem, ale jen jedním z podkladů, které by hodnotící komise měla k dispozici. Tato část je často špatně interpretována. I kdyby žákovské hodnocení pro učitele nedopadlo dobře, dle našeho návrhu by postoupili do dalšího stupně kariérního řádu. Na toto téma je ovšem názorová pluralita.

Co vás, jako Českou středoškolskou unii, k vytvoření takového požadavku vedlo?

Do rukou se nám dostal návrh nové podoby zákona o pedagogických pracovnících, kde byl zaváděn kariérní řád. Jenže z celého procesu bohužel vypadli žáci. Naším cílem je vyvolat diskuzi, za jakých podmínek bychom žákovskou evaluaci mohli zavádět plošněji. Je pro nás důležité, aby i žáci měli možnost se vyjádřit, zda jim výchova a vzdělávání ve škole vyhovuje, a rádi bychom jim předali částečnou spoluzodpovědnost. Ve chvíli, kdy člověk cítí spoluzodpovědnost za svůj vzdělávací proces, se i lépe učí.

„Na studenta se často pohlíží jen jako na objekt, u kterého sledujeme výstupy. My prosazujeme humanistické pojetí.“

Domníváš se tedy, že čeští středoškoláci doteď neměli dostatečnou míru spoluzodpovědnosti za své vzdělávání…

U nás je opravdu minimální. Můžeme to vidět například v souvislosti se žákovskými samosprávami – studentskými parlamenty a radami. Jejich fungování je sporadické, zákonem neupravené, metodologicky nepodporované ministerstvem školství. Žák do školy chodí, aby získal maturitu nebo výuční list, ale pokud by na škole samotné chtěl něco změnit, nemá se o co opřít, někdy je dokonce i odrazován. Je škoda, že se české konzervativní prostředí návrhu brání.

Školy jsou většinou stále založeny na behavioristickém pojetí, kdy žák je pouhým objektem, se kterým se pracuje. Využívá se metoda cukru a biče. Učitel vystupuje jako expert, který mu jen předává informace a měří žákovo výstupní chování. To je ovšem již překonaná psychologická teorie, žák skutečně také uvažuje, myslí. Chce se v prostředí školy cítit dobře. Prosazujeme proto humanistické pojetí vzdělávání.

Jak konkrétně by studentské dotazníky vypadaly?

Obecně je potřeba se žáků ptát na to, co jsou schopní zhodnotit. Třeba jestli učitel výklad podává srozumitelně, jestli nabízí konzultace, zda zadává domácí úkoly, jestli se v hodinách setkávají se skupinovou prací nebo jestli pedagog na začátku hodiny se studenty opakuje látku z minulé hodiny. Rozhodně jsme proti tomu, aby se v dotazníku objevovaly otázky zaměřené na charakter daného učitele.

Je možné už nyní efektivitu takových dotazníků podložit?

Rádi bychom přinesli zkušenost z Norska, kde žákovské hodnocení funguje již od roku 2011 a na jeho přípravě se školskými odbory se podílela právě i norská středoškolská unie. Chceme ukázat, že to není žádné novum, že něco takového ve světě již funguje. Úspěšná pilotáž také proběhla na Kypru a v různých státech USA. A jak se nedávno ukázalo, dokonce i čeští žáci dokáží hodnotit své učitele – dokládají to výsledky dotazníkového šetření společnosti Kalibro.

Jak by se se získanými výsledky dotazníků nadále nakládalo?

Jak je nyní stanoveno v kariérním řádu, pokud má učitel postoupit do dalšího kariérního stupně, musí splnit několik podmínek, například se musí nadále vzdělávat podle svého plánu, musí mít odučenou praxi, dodává se také vyjádření ředitele školy, školního inspektora apod. Dle našeho názoru by ale hodnotící komise měla mít k dispozici i zprávu vycházející z výsledků žákovských hodnocení. A následně je možné se vydat dvěma různými směry – buď bude hodnotící komise brát dobrý výsledek z hodnocení jako jeden z požadavků na postup, nebo bude mít hodnocení zkrátka jen při ruce. První možnost se nám ale zdá poměrně striktní a spíše bychom ji nepodporovali.

Chceme ukázat, že žákovské hodnocení není žádné novum, ve světě již funguje.

Pokud by tedy hodnocení nebylo vyžadovaným kritériem pro postup v kariérním řádu, nešlo by uvažovat o jiné cestě (nesouvisející s kariérním řádem), jak žákovské hodnocení na středních školách realizovat?

V souvislosti s kariérním řádem na škole vznikne pozice koordinátora vlastního hodnocení školy, což je jednoduše řečeno jeden z učitelů, který za zastávání této role dostane o něco více zaplaceno. A takovou osobu bychom jinak na školy nedostali. Chceme se zasadit o to, aby tento koordinátor při své práci nezapomínal na hodnocení žáků. Rádi bychom ale také prosadili to, aby s výsledkem hodnocení následně pracovala i atestační komise. To samozřejmě jde i jinak než přímým vstupem – s výsledky žákovské evaluace by měl pracovat zejména ředitel. Do učitelské atestace by proto výsledky mohly vstupovat v rámci ředitelovy zprávy, která je dle zákona povinná.

Váš návrh by se týkal všech škol spadajících do středního stupně vzdělání?

Ano, do této kategorie patří gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště, případně i nástavbové vzdělávání.

Výzkumy související s žákovským hodnocením v jiných zemích, ať už se jedná o kteroukoliv z nich, také probíhaly na rozličných typech škol?

Ve výzkumech uvedených v publikaci OECD z roku 2011, která se věnuje výzkumu vzdělávacích systémů v Evropě, typ středních škol nijak vymezený nebyl. Dokonce bychom byli proti tomu, aby se dotazování uskutečňovalo například jen na gymnáziích. Přijde nám důležité, aby i žák odborného učiliště měl prostor ohodnotit své pedagogy a změnit do jisté míry vyučování, byť to nemusí být snadné.

Závěrem je důležité připomenout, že je u nás řada škol s výbornými pedagogy a skutečným zájmem o žáky. Takové školy my považujeme za modelové a nejčastěji právě zde naše návrhy chápou s dobrým úmyslem, jejž do toho vnášíme. Dobře sestavené žákovské hodnocení má učitelům a vedení školy pomoci v evaluaci jejich práce a navázat dialog i v problematice, která byla pro žáky zatím tabu.

Twitter